Babiččiny zavařované okurky z Oravy
Některé recepty se nezapisují do kuchařek. Předávají se u kuchyňského stolu, ve sklenicích, které stojí ve spíži, a v chuti, kterou poznáte i po letech. Přesně takový je recept mé babičky z Oravy na zavařované okurky.
Není složitý ani moderní. Má však jednu velkou přednost: okurky jsou podle něj křupavé, voňavé a vyvážené – ani překyselené, ani přeslazené. Dnes se o něj s vámi podělím krok za krokem. A protože se v každém kroku skrývá nějaké drobné „proč“, vysvětlím vám i to.

Co budete potřebovat
Recept je rozepsaný na jednu klasickou zavařovací sklenici o objemu 700 ml. Množství jednoduše vynásobte počtem sklenic, které chcete naplnit.
Na dno sklenice
- 3 kolečka cibule,
- 3 kolečka mrkve,
- 1 bobkový list,
- 4 kuličky celého koření,
- 4 kuličky černého pepře,
- 2 panáky octa (2 × 0,02 l),
- 4 čajové lžičky cukru,
- 1 kávová lžička soli.
Navrch sklenice
- 1 bobkový list,
- kousek kopru,
- cibule nakrájená na kolečka,
- několik koleček mrkve,
- půl kávové lžičky hořčičného semínka.
A samozřejmě
- malé, pevné okurky – tolik, kolik se jich do sklenice vejde,
- voda na zalití.
Postup
1. Okurky a zelenina
Okurky důkladně umyjeme, ideálně kartáčkem, abychom z nich odstranili zbytky zeminy. Odřízneme konce. Cibuli a mrkev očistíme a nakrájíme na kolečka, kopr opláchneme.
2. Sterilizace sklenic v troubě
Umyté sklenice vložíme ještě mokré do studené trouby, nastavíme přibližně 120 °C a od chvíle, kdy se trouba zahřeje, je v ní necháme asi 15 až 20 minut. Potom troubu vypneme a sklenice v ní necháme, dokud je nebudeme plnit.
Proč právě takto? Suché teplo spolehlivě zničí mikroorganismy, které by jinak mohly způsobit plesnivění nebo kvašení zavařenin. Sklenice dáváme do studené trouby proto, aby se sklo zahřívalo postupně – prudká změna teploty je nejčastějším důvodem, proč sklenice praskají.
3. Plnění sklenic
Na dno sklenice dáme vše ze seznamu „na dno“: kolečka cibule a mrkve, bobkový list, celé koření i černý pepř, ocet, cukr a sůl. Potom sklenici natěsno naplníme okurkami. Ukládáme je co nejhustěji – čím méně volného místa, tím méně budou ve sklenici plavat.

Navrch uložíme bobkový list, kousek kopru, kolečka cibule s mrkví a půl kávové lžičky hořčičného semínka. Sklenici zalijeme vodou tak, aby byly okurky úplně ponořené, a pevně uzavřeme víčkem.
Proč koření dole i nahoře? Ocet, cukr a sůl se během zavařování rozpustí a nálev se promíchá. Koření a bylinky rozložené na dně i navrchu však zajistí, že vůni rovnoměrně nasají všechny okurky – nejen ty, které jsou nejblíže ke dnu. Hořčičné semínko pomáhá udržet okurky pevné a dodává nálevu jemnou pikantnost.
4. Zavařování v hrnci
Na dno velkého hrnce položíme utěrku a postavíme na ni plné sklenice. Zalijeme je horkou vodou přibližně po ramena sklenic. Když voda začne vřít, zavařujeme 10 až 15 minut.

Proč tak krátce? U nás máme okurky rádi křupavé, nikoli měkké a rozvařené. Teplo totiž postupně rozkládá pektin – látku, která drží buňky okurky pevně u sebe. Čím déle zavařujete, tím je okurka měkčí. 10 až 15 minut stačí k tomu, aby se obsah sklenice dostatečně prohřál a okurky si přitom zachovaly příjemnou křupavost.
5. Obrátit a zabalit do deky
Hotové sklenice opatrně vyjmeme z hrnce, obrátíme je dnem vzhůru a zabalíme do deky a ručníků. Takto je necháme pomalu vychladnout, nejlépe do druhého dne.
Proč to děláme?
- Obrácení – horký nálev zalije víčko zevnitř, a tím ho dodatečně prohřeje a vysterilizuje. Zároveň hned uvidíte, zda sklenice těsní: pokud někde prosakuje, zjistíte to okamžitě, ne až ve spíži.
- Deka a ručníky – sklenice chladnou pomalu, takže v nich teplo působí ještě delší dobu a dokončí práci. Pomalé chladnutí zároveň chrání sklo před prasknutím při prudké změně teploty.
- Vakuum – jak obsah sklenice chladne, uvnitř vzniká podtlak, který víčko pevně přitáhne. Díky němu vydrží zavařeniny dlouho.
Druhý den sklenice otočíme zpět a zkontrolujeme víčka. Správně uzavřené víčko je mírně prohnuté dovnitř a při stlačení necvaká.
Etiketa s rokem zavaření
Kdo zavařuje každý rok, zná to: ve spíži se po čase sejdou sklenice z různých sezon a nikdo si nepamatuje, které jsou starší. Proto má u mě každá sklenice etiketu, na kterou ručně dopíšu rok zavaření. Hned vím, které okurky je třeba spotřebovat jako první, a spíž vypadá uklizeně.

Etikety vám připravím na archu, takže je jednoduše odlepíte a nalepíte. Všechny texty si můžete upravit podle sebe a vybrat si i voděodolný vinylový materiál, který vydrží i ve vlhkém sklepě.

Označte si i vy své zavařeniny etiketou s rokem zavaření:
Etiketa na zavařované okurkyNa závěr

Babiččiny okurky nepotřebují žádné speciální přísady ani složité postupy. Stačí čerstvé okurky, poctivá příprava a trpělivost – a v zimě otevřete sklenici, která chutná jako léto na Oravě.
Vyzkoušejte tento recept a napište mi, jak se vám okurky povedly. A pokud máte i vy recept po babičce, budu ráda, když se o něj podělíte. Fotku svých sklenic mi klidně pošlete na Instagram @eliart.sk nebo Facebook, případně mi napište přes kontaktní formulář.
